Asi bychom těžko našli jinou profesi, která byla historicky tak režimně konformní, jako jsou herci. Za protektorátu točili pro „Němce“ prostě proto, že každý člověk se chce pracovně realizovat a realizací se u herce rozumí natáčet a hrát. Čest výjimkám, jako byla třeba Jiřina Štěpničková, která si raději nechala operovat zcela zdravé koleno, jen aby měla alibi, proč roli během protektorátu odmítnout. A scénu, jak se umělecké ikony z doby normalizace nechaly nahnat do Národního divadla na podpis Anticharty, raději nebudeme ani připomínat.